Splněný sen

V době od 17.10.2011 do 16.11.2011 jsem pobývala v Nepálu a splnila jsem si tím svůj obrovský životní sen. Když si něco člověk hodně přeje ... tak se sen splní! Svému snu jsem spoustu let věřila, ale v koutku duše musím přiznat pochybosti (proto asi ta dlouhá doba čekání). Teprve, když jsem vystupovala na letišti v Kathmandu, uvěřila jsem, že jsem tady. Procházela jsem se úžasnou historií města, poznávala lidi a jejich způsob života. Když přistálo naše malé letadlo na letišti v horách -  v Lukle - bylo jasné, že začínám se svými přáteli trek k Mount Everestu. Přálo nám počasí, nepoznali jsme výškovou nemoc ani žádné zdravotní obtíže. Himálaje jsou nádherné, pyšné a úchvatné hory. Když vás sevřou do své náruče, přepadají vás pocity štěstí i dojetí... S přibývající výškou ubývá kyslík, musím přiznat, že člověk evropský se častěji zadýchá!  Podařilo se mi ale vystoupat na "můj malý Everest" - horu Kala Patthar (dle GPS 5650m). Během celého výstupu mě doprovázel Mount Everest (ten černý fešák vzadu na druhé fotogr.), který je vzdušnou čarou od Kala Pattharu vzdálen pouhých 8 km! 

Nikdy nezapomenu na místní lidičky se srdcem na dlani, na poznání těžkých podmínek, ve kterých žijí. S úctou si vzpomenu na skromnost, vstřícnost a ochotu pomoci kdykoli jsme zůstávali přespat  v jejich domě - lodgi. V srdci mi zůstane tisíc obrázků z hor, stúp, čhortenů či zdí z kamenů s tantrami, budu slyšet modlitby mnichů v klášterech, kde jsme pobývali. Nepál nezměníš, Nepál změní tebe... Směrem k Himálajím posílám jediné - DĚKUJI / DHANJABÁT a SBOHEM / NAMASTÉ (nebo raději -  NASHLEDANOU / FERI BETAUNIA ???)

Cestou necestou po himálajských stezičkách ....                        

Výhledy na Mt. Everest při výstupu na Kala Patthar ....